Stát se bližním

²⁵A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?

²⁶A on řekl k němu: V Zákoně co jest psáno? Kterak čteš?

²⁷A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.

²⁸I řekl mu Ježíš: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.

²⁹On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?

³⁰I odpověděv Ježíš, řekl: Èlověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.

³¹I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.

³²Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.

³³Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.

³⁴A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.

³⁵Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.

³⁶Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?

³⁷A on řekl: Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.