Setkání s Ježíšem

¹⁴Když pak byl vsazen Jan do žaláře, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje evangelium království Božího,

¹⁵Pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Èiňte pokání, a věřte evangelium.

¹⁶A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli.

¹⁷I řekl jim Ježíš: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.

¹⁸A oni hned opustivše síti své, šli za ním.

¹⁹A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své;

²⁰A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním.

¹Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

²I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi.

³I pověděl jim podobenství toto, řka:

⁴Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

⁵A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.

⁶A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

⁷Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

¹⁶Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

¹⁷Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.

¹⁸Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

¹⁹Toto pak jest ten soud, že Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli Světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.

²⁰Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.

²¹Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.

¹Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.

²I otevřev ústa svá, učil je, řka:

³Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.

⁴Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.

⁵Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.

⁶Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.

⁷Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.

⁸Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.

⁹Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.

¹⁰Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské.

¹¹Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.

¹²Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.

²⁵A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?

²⁶A on řekl k němu: V Zákoně co jest psáno? Kterak čteš?

²⁷A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.

²⁸I řekl mu Ježíš: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.

²⁹On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?

³⁰I odpověděv Ježíš, řekl: Èlověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.

³¹I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.

³²Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.

³³Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.

³⁴A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.

³⁵Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.

³⁶Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?

³⁷A on řekl: Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.

¹Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest

²Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla.

³Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám.

⁴Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně.

⁵Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

⁶Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť.

⁷Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.

⁸V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a takť budete moji učedlníci.

⁹Jakož miloval mne Otec, tak i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém.

¹⁰Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.

¹¹Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstala v vás, a radost vaše aby byla plná.

¹²Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás.

¹³A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

¹⁶Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

¹⁸A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²²Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

²³A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

²⁴I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

²⁶Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

²⁷A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

³²I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

³³A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁵I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.