Oči pro dobro

¹Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.

²Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,

³Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,

⁴Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,

⁵Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.

¹⁶Nebluďtež, bratří moji milí.

¹⁷Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.

¹⁸On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.

¹¹I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

¹²A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.

¹³A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹⁴Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁵Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.

¹⁶A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁷I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?

¹⁸Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

¹⁹I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.

¹²Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v srdce lítostivé, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost,

¹³Snášejíce jeden druhého a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu jakou žalobu; jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.

¹⁴Nadto pak nade všecko oblečeni buďte v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti.

¹⁵A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděčni.

¹⁶Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí; učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu.

¹⁷A všecko, cožkoli činíte v slovu nebo v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.

¹⁶Vždycky se radujte,

¹⁷Bez přestání se modlte,

¹⁸Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši, aby se tak dálo od vás.

¹⁹Ducha neuhašujte,

²⁰Proroctvím nepohrdejte,

²¹Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte.

²²Od všeliké zlé tvárnosti se varujte.

²³On pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.

²⁴Věrnýť jest ten, jenž povolal vás, kterýž také i učiní to.

²⁴Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

²⁵V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

²⁶Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

²⁷Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

²⁸Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

²⁹Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

³⁰Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

¹⁰Zradoval jsem se v Pánu velice z toho, že již opět zase rozzelenala se péče vaše o mne. Načež bezpochyby i prve myslili jste, ale nedostalo se vám příhodného času.

¹¹Ne proto, že bych jakou nouzi měl, toto pravím; nebo já naučil jsem se dosti míti na tom, což mám.

¹²Umímť i snížen býti, umím také i hojnost míti; všudy a ve všech věcech pocvičen jsem, i nasycen býti i lačněti, i hojnost míti i nouzi trpěti.

¹³Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.

¹⁴Avšak dobře jste učinili, účastni byvše mého soužení.

¹⁵Víte pak i vy, Filipenští, že při počátku evangelium, když jsem šel z Macedonie, žádný sbor neudělil mi z strany dání a vzetí, než vy sami.

¹⁶Ano i do Tesaloniky jednou i po druhé, čehož jsem potřeboval, poslali jste mi.

¹⁷Ne protože bych hledal darů, ale hledám užitku hojného k vašemu prospěchu.

¹⁸Přijalť jsem pak všecko, a hojněť mám, naplněnť jsem již, vzav od Epafrodita to, což posláno bylo od vás, k vůni sladkosti, obět vzácnou a libou Bohu.

¹⁹Bůh pak můj naplníť všelikou potřebu vaši podle bohatství svého slavně v Kristu Ježíši.

²⁰Bohu pak a Otci našemu sláva na věky věků. Amen.